Žirafa
Žirafa
- Tento článek pojednává o africkém savci. O souhvězdí severní oblohy si můžete přečíst v článku Žirafa (souhvězdí).
| Žirafa Stupeň ohrožení: Nižší riziko | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | ||||||||||||||
| Taxonomické zařazení | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||
| Giraffa camelopardalis Linné, 1758 | ||||||||||||||
| Poddruhy | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
 Oblast výskytu žiraf |
Žirafa (Giraffa camelopardalis) je sudokopytník, je nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů. Samice jsou obecně trošku menší a lehčí.
Ač původem z Afriky je žirafa příbuzná s jelenem či krávou. Nicméně žirafa náleží do vlastní čeledi, kterou sdílí pouze se svým nejbližším příbuzným okapim.
Obsah |
Prostředí a chování
Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláňe s řídkým stromovím. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Typicky si dlouhým jazykem přitáhne větev a poté oddálí hlavu a tím si shrábne listí hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají, stejně jako většina ostatních sudokopytníků, ve stoje, jen výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku žirafa věnuje každý den maximálně 7 minut a to navíc nikdy nespí v kuse.
Anatomie
Mezi význačné znaky patří velké oči a uši, chůdovité nohy s velkými chodidly a tenký ocas s oháňkou, která slouží například k odhánění much. Na hlavě má žirafa dva až čtyři růžky (osikony), které jsou u samců větší než u samic.
Rozmnožování
Samice se páří s dominantním samcem v dané lokalitě. Samci o dominantu bojují přetlačováním se krky, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami, často proplétají krky. K tomuto boji dochází často mezi mladými samci, připadně při příchodu nového samce do teritoria. Po vyhraném souboji vítěz poníží soka tím že s ním předstírá páření. Březost u samic trvá 457 dní po které se narodí jedno mláďě, jen výjimečně se narodí dvojčata. Obvykle se mláďata rodí v období sucha, těsně po narození váží mládě přibližně 70 kg a měří okolo 2 metrů.
Nepřátelé
Přirozeným nepřítelem žiraf jsou lvi, levharti a hyeny. Nicméně žirafy proti nim nejsou úplně bezmocné, jedním mohutným kopem jsou schopny lva na místě zabít.
Poddruhy
Obecně je uznáváno 9 poddruhů žiraf, odlišují se především barvou, vzorem a místem původu.
- Žirafa síťovaná (G.c. reticulata) – velké polygonální jaterní fleky ohraničené sítí světlých bílých čar. Skvrny někdy vypadají temně rudě a pokrývají i nohy. Výskyt: severovýchodní Keňa, Etiopie, Somálsko.
- Žirafa angolská (G.c. angolensis) – velké fleky a vroubky kolem hran rozprostírající se po celé noze. Výskyt: Angola, Zambie.
- Žirafa kordofanská (G.c. antiquorum) – menší, méně pravidelné fleky které pokrývají vnitřní čast nohy. Výskyt: západní a jihozápadní Sudán.
- Žirafa masajská (G.c. tippelskirchi) – zubaté hrany, fleky tvaru vinného listu, barva temně čokoládova s nažloutlým pozadím. Výskyt: střední a jižní Keňa, Tanzanie.
- Žirafa núbijská (G.c. camelopardalis) – velké, čtyřstěnné fleky kaštanové barvy na našedlém pozadí, žádné fleky na vnitřní straně nohou nebo pod hleznem. Výskyt: východní Sudán, severovýchodní Kongo.
- Žirafa Rothschildova (G.c. rothschildi) – tmavě hnědé kaňkovité nebo obdélníkové skvrny s chabě definovanými krémovými linkami. Hlezno může být skvrnité. Výskyt: Uganda, severní až centrální Keňa. (Někdy nesprávně nazývaná Rotschildova)
- Žirafa kapská (G.c. giraffa) – zaoblené a kaňkovité skvrny, některé hvězdicovitého tvaru na světlém pozadí. Výskyt: Jižní Afrika, Namibie, Botswana, Zimbabwe, Mozambik.
- Žirafa zambijská (G.c. thornicrofti) – hvězdicovité nebo listnaté skvrny rozpínající se až k spodní části nohou. Výskyt: východní Zambie.
- Žirafa západoafrická (G.c. peralta) – mnoho vybledlých, nažloutlých červených skvrn. Výskyt: Čad.
