Brian Sullivan vymyslel Age Of Empires, založil Ensemble Studios, odešel z Ensemble Studios a založil Iron Lore Entertainment. Brian Sullivan se nechal slyšet, že Diablo je pro něj ideálním formátem, tudíž dává smysl, že první hrou Iron Lore není nic jiného, než ten nejočividnější klon Diabla II, jaký si lze na monitorech počítačů vůbec představit. Pokud jste od Titan Questu čekali něco zásadnějšího, něco velkolepého, co otřese herní scénou silou opravdického titána, je to právě Brian Sullivan, komu můžete spílat. Nejde o to, že by se snad hra nepovedla - naopak, Titan Quest určitě splňuje všechna kritéria, která lze od akčního RPG očekávat a vyžadovat. Je okamžitě přístupný, je tuze pěkný na koukání, je v něm plno nepřátel a plno předmětů, jimiž budete moct tytéž nepřátele bacit po hlavě, čenichu, ocasu a kopytu. Ale znamená to automaticky kotel zábavy? Nejsem si tak úplně jistý.
Tam a zase zpátky
Sullivanovou doménou je historie, takže nikoho nepřekvapí, že Titan Quest poctivě čerpá z bohaté kultury starého Řecka, ale nezastavuje se za branami Konstantinopole, nýbrž pokračuje dál na východ, přes Babylon, až do srdce samotné Číny (jen aby vás pak vrátil zpátky). Nenechte se každopádně zmást jasnou orientací propagačních materiálů na hrdiny ověšené bronzem, tady jde o mnohem širší nabídku, než jen chitón a sandály. Vše je patřičně velkolepé, vše je podloženo archeologickými poznatky a rozbory Homéra. Motiv samotné cesty je zcela jasně nejsilnější stránkou hry a ukotvuje nekonečné klikání do smysluplnějšího rámce. Ačkoliv se budete dle tradic žánru probíjet hordami nepřátel, ten pocit, že se probíjíte někam, že vaše práce s myší má nějaký konkrétní, skutečnou mytologií (není to oxymoron?) podložený cíl, celému Titan Questu hodně pomáhá. Jinak totiž nenabízí nic, čím by vás překvapil.
Nebo snad považujete za překvapující, že grafika je opravdu pokročilá? A opravdu hodně náročná na herní železo? Že stíny, vrhané loučemi, vypadají v jeskynních prostorách prostě báječně? Že pyramidy jsou uchvacující a přístavy plné života? Že nepřátel tu pobíhá vážně hromada a většina z nich je a] obšlehnutá z Diabla, b] obšlehnutá ze Souboje titánů? Že vás příběh zavede na spoustu dobře známých turistických „hotspotů“, jako je Akropole, Visuté zahrady Semiramidiny, Velká čínská zeď…? Je jistě chvályhodné, že Iron Lore dělají věci ve velkém a nezapomínají u toho na sympatické detaily, ale uvědomujete si, čím je vycpán veškerý čas mezi turistickým bodem A a turistickým bodem B? Pojídání klobásek, zmrzliny, a následné zvracení ve čtyřicetistupňových vedrech za stánkem se suvenýry a pohlednicemi 'Pozdrav z Hellas' to není. Navíc je ve hře všudypřítomný paradox, kdy autoři věnují obrovské úsilí a zdroje k vytvoření co možná nejefektnějšího dojmu zašlých časů a zároveň dělají vše pro to, abyste náhodou nezapochybovali, že Titan Quest je závodem v nahánění zkušenostních bodů, že celý ten jeho vnitřní rytmus zůstává chladnější obyčejné matematické rovnice.
Instantní hrdinství
Zpovykaným skuhráním ale nepopírám fakt, že když je Titan Quest zábavný - a to se mu kupodivu stává docela často - je zábavný a návykový jako málokterý konkurenční titul. Ahoj Dungeon Siege, ahoj Sacred! Namachrovaný hrdina dokáže s patřičně mohutnou zbraní posílat nepřátele na špičky okolních skal (fyzika), namachrovaný mág sesílá jeden blesk a ohnivý kruh za druhým (pixel shadery) a namachrovaný lovec to vše pozoruje z povzdálí a ukazovákem konejší tětivu svého luku (svačina). Vývoj postavy je / jaké překvapení, omdlévám, rychle sem s kýblem ledové vody! / klasickým stromem z Diabla, ale přimíchává navíc pár dalších inspiračních zdrojů. Výsledkem je pak velmi solidně navržený systém, který dává spoustu prostoru k formování vlastního herního stylu a na to RPG hráči slyší jako námořníci na vábení mořských sirén.
Ani na vteřinu tak nepochybujte, že by se Titan Quest na trhu ztratil. Má všechny trumfy potřebné k nastoupení na trůn žánru a nebojí se je použít. Budou ho hrát masoví hráči i ortodoxní tvrdé jádro, budou ho hrát sami ve svých doupatech i s dalšími ztracenci v internetových kavárnách. NEhrát ho se časem opět stane postojem, kruh se uzavře a Brian Sullivan bude usínat s pocitem skvěle odvedené práce.
A balíkem stodolarovek v matraci, ovšemže. Nic proti zaslouženému finančnímu úspěchu!